Emoce a akné: Co se vám vaše kůže snaží říct
V dřívějších příspěvcích už jsme mluvili o tom, že existuje úzké spojení mezi kůží a nervovým systémem, díky čemuž si naše kůže může více uvědomovat naše přání, strachy a potřeby, než naše vědomá mysl. Nemusíte si například uvědomovat stres ze zítřejší prezentace, ale vaše kůže vám jej ukáže tak, že „vyrobí“ nový pupínek.Zprávy od vašeho vnitřního já
Přetrvávající akné tak může být zprávou od vašeho vnitřního já a může signalizovat neuspokojené potřeby. K spokojenému životu potřebujeme tři emocionální živiny: lásku, respekt a ochranu. Láska je v podstatě ekvivalent jídla v emocionální rovině. Respekt našich blízkých vůči naší osobě potvrzuje naši nezávislost. A ochranu potřebujeme před emocionálními extrémy stejně, jako například před teplotními výkyvy.
Často pak dochází ke konfliktu mezi tím, co potřebujeme uvnitř a tím, co získáváme z vnějšku. A tento konflikt se odehrává na kůži. Většina našich potřeb má přitom kořeny v našem dětství, kdy byly potřeby nejsilnější. A to i u nemocí, které nás postihnou později v našem životě.
Nemocná kůže pak funguje jako posel, který odmítá se vzdát, dokud nepředá svou zprávu. Dokud zprávu neuslyšíte, bude ji opakovat znovu a znovu. Pokud ji umlčíte léky, bude volat hlasitěji.
Co se vám vaše kůže snaží říct
Zkuste se na svou nemoc podívat z jiného úhlu. Pohlédněte na svoji nemoc jako na symptom hlubší neuspokojené potřeby. Zde je jedenáct informací, které se vám kůže může snažit předat.
1. Kůže touží po lásce a ochraně
Nedostatek lásky v brzkém věku je jako černá díra, která požírá lásku, respekt a ochranu, které se nám dostává v dalším životě.
2. Kůže se vzteká
Vztek vzniká, když cítíme, že naše základní emocionální potřeby nebyly naplněny. Je to naprosto zdravá reakce, ale spousta z nás se jej naučila potlačovat, protože se „to nedělá“. Případně jej obrací dovnitř, což vede k sebedestruktivnímu chování. Neprožitý a nevyjádřený vztek je nejčastějším psychologickým mechanismem, který se skrývá za problematickou pletí. Kůže má ostatním dát najevo, že se uvnitř zlobíme.
3. Kůže přebírá kontrolu
Někdy se stává, že rodiče nerespektují autonomii dítěte a rozhodují za něj. Je tomu tak například v případech, kdy je matce zima, a tak řekne dítěti, aby se obléklo, bez ohledu na to, jestli mu zima je nebo ne. Vede to k tomu, že si pak tyto děti v dospělosti tvrdohlavě prosazují svou, staví se do opozice, jsou manipulativní nebo kontrolují ostatní.
4. Kůže funguje jako policajt
V dětství je typická touha po okamžitém uspokojení potřeb – chci to hned teď. To se v průběhu času odnaučíme, a to až moc dobře. Zakazujeme si uspokojení naprosto oprávněných přání a tužeb. Ale ty tužby nezmizí, a proto vzniká konflikt. Srdce je zločinec a kůže je policajt, který ho usměrňuje. Něco chci, ale myslím, že je špatné to chtít. Nejčastěji se to projevuje v sexuálním kontextu. Kůže pak funguje jako ochrana před hrozbami a úzkostmi vzniklými v souvislosti s randěním a sexuální aktivitou.
5. Kůže se snaží přepsat minulost
Tíhneme k tomu, že určité typy problémů nebo situací zažíváme znovu a znovu (například navazujeme podobné typy vztahů) a snažíme se novým vztahem přepsat ten původní neúspěšný. Tato opakování ale většinou končí stejně špatně jako ten původní vztah, protože zároveň opakujeme stejné chyby a vzorce chování s vírou, že tentokrát to dopadne dobře. Kožní problémy mohou být doprovodným jevem u každého nového opakování.
6. Kůže trpí pro lásku
Pokud se v dětství naučíme, že lásku dostáváme jen, když trpíme (jsme nemocní nebo smutní), pak podvědomě dojdeme k závěru, že musíme trpět, abychom dostali, co potřebujeme. A kůže slouží jako prostředek, jak toho dosáhnout.
7. Kůže je loajální
Děti se rády identifikují s tím, co mají rádi jejich rodiče, aby je rodiče více přijímali. Pokud má otec rád fotbal, pak jej syn bude mít rád taky. Pokud má jeden z rodičů nějakou nemoc, může ji dítě mít často taky, aby s rodičem cítilo určitou formu souznění. Podobně si také uchováváme pohled našich rodičů na nás – pokud o nás smýšleli špatně, pak jsme loajální a myslíme podobně.
8. Kůže si vzpomíná
Normálně si vzpomínáme tak, že vyvoláváme vzpomínky uložené v paměti. Pokud je ale něco příliš traumatizující, než abychom si to uložili, raději to zameteme pod koberec a popřeme to. Nicméně vzpomínka zůstává a „probublává“ na povrch skrz kůži.
9. Kůže říká zakázanou pravdu
Často sami před sebou skrýváme pravdu – myšlenku nebo pocit, který neladí s naším obrazem sebe sama. Nebo se nenecháme cítit víc nešťastní nebo vzrušení, než si jsme zrovna ochotní přiznat. A kůže to prozrazuje. Často tomu tak je u lidí, kteří popírají vlastní pocity a zakrývají to hláškou „jsem v pohodě“.
10. Kůže se snaží zastavit čas
Dospělost přináší nezávislost a zodpovědnost. To v nás může vzbuzovat obavy a strach z plynutí času a dospělosti. Někdy zase rodiče litují, že děti rychle rostou, děti jim chtějí vyjít vstříc a udržují si pubertální vzhled, včetně akné.
11. Kůže říká světu, že nejste dokonalí.
Někteří rodiče neumí své děti chválit a podporovat v nich sebevědomí. Děti vyrostou v deprimované dospělé, kteří si nejsou vědomi vlastních silných stránek a vlastní hodnoty. Pokud rodiče mají vysoké nároky a trvají na tom, aby děti byly perfektní, pak se jim děti většinou snaží vyhovět, nicméně kůže prozrazuje světu pravdu – že nejsou a ani nechtějí být dokonalé.
Tento článek vychází z knihy Skin Deep od Teda A. Grossbarta. Pokud vás toto téma zajímá, přečtěte si i další články z této série:
- Negativní emoce, které s sebou nese akné
- Můžou za vaše akné emoce? To zjistíte díky těmto 14 otázkám.
